Odranec/Kramářská píseň

Ej, sejděte se, křesťané, před skonáním světa,
pozorujte rozvažujte jaká již jdou léta.

Na vše strany války, boje, krve vylévání
a kdož ví co víc dočkáme, co dál bude s námi.

Pán Bůh se těžce rozhněval, pro hříchy nás trezce,
žádny nečiní pokání, zlého přestat nechce.

Správcové církve nabízí, pokutami hrozí
abychom se polepšili, než přijde hněv boží.

Pán Bůh také z druhé strany nám návěští dává,
skrze divy a zázraky, o čemž jistá zpráva.

Léta nyní přítomného (1619), to měsíce června,
opět Bůh zázrak ukázal, jest jistá věc hrozná.

V outerý před svatým Vítem (dne 11. června), o nešporní chvíli (4. hodině odpoledne),
v Moravě na vsi Vodranci předěšeni byli.

Když lidé svých prací v poli toho dne hledali,
nenadále v okamžení divnou věc viděli.

Náký mračno jako by stůl, nebo mlejnské kolo,
a v tom divné potýkání, děsili se z toho.

Jiným se viděti dalo, jako vrata náký,
a v prostředku erb (znak) veliký, v něm litery taky.

Však, že přistojici lidé čísti neuměli,
co jest tu napsáno bylo, nic nerozuměli.

To pak všecko, když zmizelo, hned jiný nastalo,
kolo, nejaký krvavý zase se událo.

Z něhož to vyšly tři kříže, velice krvavý,
hrozno na to hledět bylo, všickni o tom praví.

Ty semotam se hýbaly, co by šermovaly,
jeden k druhému se blížíc tak se potýkaly.

A opět jak zmizelo, hned jiný nastalo,
tem kteříž na horách byli, věděti se dalo.

Ano z oblaku malého velký dým se valí,
přístojící, co dál bude, na to pozor dali.

A v tom bylo slyšeni strašlivé střílení, bouchání,
jako vojska velkého bran (zbraní) potýkání.

A při tom opět zvuk jiný, lermo bubnování (bubnování na poplach),
tak že se již mnozí chtěli dáti (v) utíkání

Strachem jsouce naplněni až na zem padali,
vidouce hrozný hněv boží, převelmi se báli.

Dobytek kde na poli byl, vidouc ten div hrozný,
jako lidé vzhůru hleděl, vysvědčují mnozí.

Slyšíce ten hluk bouchání, až na zem jest padal,
ač stvoření nerozumné, však skutek boží znal.

Rovně i koňové taky, kde s nimi v roli,
(j)souce, přestrašení velmi na zemi padali.

Nebo tak hrozný hřmot, jekot odevšad slyšen byl,
jak by z velikého kusu (děla) po třikrát udeřil.

A když se ty věci daly od tu té hodiny,
tři kusy kovu nákýho vylítly a jsou divný.

Nerozumějí z jaké by materie byly,
ac rozumní lidé kolikrát patřili.

Ten pak kov, když dolu letěl, tak počal zvučeti,
jako když přestanou zvonmy velkými zvoniti.

Co pochodně rozpálená letět je viděli,
neb na ně dva pastevci očitě hleděli.

Jeden, jenž dobytek pasyll u Pavla Vařáka
a druhý jak u souseda Václava Pekárka.

Ty když se na to dívali, v které místo padly,
běžíc s chvátáním, konšelům o tom zprávu dali.

Konšelé nemeškajíce, pospěšně s nimi šli,
podle zprávy sobě dané, takový kov našli.

Jeden tu ve vsi Vodranci, a když ho vzít chtěli,
aby od něho zem horká byla, nevi(ě)děli.

Rukama ho dobývajíc, tak se spálili,
až potom z země sochorem ven jej vyvážili.

Tu teprv na něj patříce, jemu se divili,
kterýž patnáct liber (8.399 kg) váží, neb ho převážili.

Druhý kus s téj matérie hned za humny ležel,
však v zemi ne tak hluboko jako první vězel.

Váží víc nežli dvě libry (1.120 kg), třetího pak kusu,
ještě najíti nemohou, neb upad do lesů.

Ty pak kusové za pánem Dubskym zůstávají,
na Novím Městě, kdez lidé mnozí přicházejí.

Na ně patříce, se diví, neb slýcháno není,
aby kdy tak hrozný zázrak byl vidín na zemi.

Jiní pak ještě viděli hvězdu, že se skvěla,
letíc po nebi pruh jasný, an za sebou měla.

Také nedaleko obtud, to u Jimramova,
stala se velmi věc divná, prve neslýchaná.

Nebo prach ručniční pršel s nebe v mnohém místě,
což mnoho lidu vidělo, pravda jest zajisté.

Na nějž mnozí slavní páni dobrý pozor dali,
prubujíc ho, jest-li dobrý, jej zapalovali.

Kterýž rovné té moci jest a tak se rychle zňal,
jako by ho zde na zemi který prachař dál.

Takový prach pak od středy do pátku sbírali
a pro budoucí památku mnozí ho schovali.

Považtež tehdy křesťané, jaká to věc hrozná,
téměř od počátku světa světa nikdy neslýchaná.

Aby kdy bylo takové v povětří bouchání,
úkazy divné strašlivé, lermo bubnování.

A takový kovy, ten prach, což nadarmo není,
nebo na tých divných věcí jest jistě znamení.

Protož nám potřebí všechněm na to pamét míti,
za to pána Boha vroucně, srdečně prositi.

Aby takové divové nám nebyly k zlému,
alébrž z milosti boží ke všemu dobrému.

Jenž se utečme za času (k) svatému pokání,
tak všudy na každém místě, bude pán Bůh s námi.

Amen.